JAK JÍT - TÉMATA K ZAMYŠLENÍ 2013

26.06.2013 11:38

TÉMATA K ZAMYŠLENÍ

 

 

Zrcadlo života proti nám změněné,

jdem cestou ke světlu,

k své vnitřní proměně.

 

Již ráno začátek, který dech promění,

oči pak otevřem, vidouce znamení.

Jdeme dnem úžasným, s námi snad andělé.

Vírou jsme oděni se spoustou naděje.

 

Ne kroky do prázdna,

země je domovem.

Kořeny do hloubky,

člověk, strom spokojen.

Ta síla přírodní ze země vyvěrá,

nitro nás osloví, stvořena proměna.

 

Návrat ...................

 

  Opět mě po pár měsících prostoupila nová inspirace psát a rozhodl jsem se oživit stránky, trochou slov, básní, filozofií směřujících, tedy doufám, k duchovnímu osvěžení a navození příjemna a zastavení v dnešním zběsilém rytmu. Tu  a tam můžeme ve svém žití pociťovat dotek jakési prázdnoty, komerčnosti či lacinosti světa kolem nás v různých podobách a projevech. Řekl bych, že dnešní doba se právě víc a zřetelněji vyznačuje ztrátou některých pomyslných jistot ­- někdy dobrovolným procesem a jindy nedobrovolným, zapříčiněným okolnostmi.

  Někde jsem napsal:"jedinou jistotou je, že jistoty neexistují, a když se naučíme na jistotách nelpět, získáme největší jistotu". Osvobodíme tím svou mysl. Tehdy, když si uvědomíme jejich nepotřebnost, najdeme sami sebe, dotkneme se své podstaty, nitra, duše.

 

Identita a pravá hodnota ...................

 

  Přeloženo do srozumitelné řeči, uvědomíme si svou identitu a pravou hodnotu. To jsou podle mě dvě základní věci pro umění rozlišovat v dnešním světě plném informací nejrůznějšího charakteru a bohužel i desinformací. Známe-li svou pravou hodnotu /kdo jsme, jaké jsou naše mantinely, možnosti a schopnosti/, dokážeme odolat iluzornímu světu kolem nás, většině jeho svodů a lákadel. Pak víme, jak se rozhodovat v kritickém okamžiku, kolik kam investovat energie, času, potenciálu a třeba i peněz. Podléháme-li iluzi, ztrácíme tak mnohé plýtváním drahocenné energie. 

 

Definice iluze....................

 

  Říká se, že podstata a základ našeho žití je duchovní. Tělo jsme dostali jako nástroj  /který nám slouží/ k realizaci našich myšlenek a seberealizaci v rámci účelu a úkolu našeho života. Často se však příliš ztotožňujeme s tělem a necháme se jím ovládat a manipulovat. Kolik však potřeb těla je fyzicky skutečných a v jakém rozsahu a kolik je to jen myslí vytvořené chtění a chtíč.

  Je-li mysl silná, čistá, vědomá, dokáže řídit tělo a lze se tak oprostit od jeho vlivu ve velké míře. Pak je nástroj /tělo/ dokonalým prostředkem pro naše dílo. A jak to souvisí s tou zmiňovanou iluzí? Iluze je dle mého názoru deformovaný úhel pohledu na určitou realitu a děje v ní se odehrávající. Iluze nás odvádí od podstatného k nepodstatnému, jako snazší, jednodušší a především iluzorněji správnější možnosti. Ďábel řekl Ježíši, když stál na vysoké hoře:" Jsi-li skutečně syn boží, skoč dolů a nic se ti nestane". I nám iluze tvrdí udělejte to tak a tak a jste v pohodě, přes to, že tušíme podvědomou zradu. Iluze je často i útěkem, kdy máme pocit /lžeme si/, že uhnout před něčím není přece až tak závažný problém a nějaké důsledky netřeba očekávat.

 

 

Klidná mysl ...................

 

  Je to už více jak rok, co jsem přestal sledovat zprávy a podobné zbytečnosti a necítím, že o něco přicházím. I tak kolem sebe vidím či slyším, co potřebuji, důležité informace si cestu ke mě vždy najdou a já mám čistší hlavu. Žijeme ve zvláštní době. Všude se míhají scénáře ekonomické krize, ropného zlomu, krize hodnot nebo konce světa /samozřejmě stoprocentně potvrzenými Mayským kalendářem, Nostradamem apod./.

  Kde hledat skutečnou pravdu a orientaci? O co se opřít? Kde najít směrodatnou autoritu a směr? Kdysi jsem také hledal mistra, zdroj pravdy, směr. Myslím si, že dnešní doba těchto darů moc nenabízí. Vede nás to víc a víc k tomu spíše se spolehnout sami na sebe, na svůj cit a intuici a převzít zodpovědnost za své žití do vlastních rukou.

 

Neutíkat před zodpovědností ...........

 

  Změní se hodně, pokud se nemůžeme odvolávat a vymlouvat na jiné, než na sebe. Najednou neutíkáme před sebou a vnímáme odpovědnost, která je jakousi logickou daní za svobodu. Proto je tolika lidem svoboda na obtíž, protože jim nevyhovuje to vědomí pocitu zodpovědnosti.

  Co ještě získáme, neutíkáme-li před sebou? Každá věc pak ukáže pravou tvář a podobu. Pochopíme podstatu toho, co přišlo. Dokážeme to popsat a definovat, a to umožňuje také daný problém řešit. To, čemu nedokážeme dát popis /nálepku/, nemůžeme ani řešit. Často řekne něčemu, že je to negativní či špatné, a tím už jsme stvořili nálepku „neřešitelné", což je základ k dokonalému útěku.

 

Dospělost, osobní zodpovědnost a svoboda........

 

  Domnívám se že dnešní doba, se vším co přináší, se svou mnohostí informací, analýz, systémů i možností získání praktických dovedností, postrádá jedno. A a sice, jak se v tom všem zorientovat a nasměrovat kroky k jasně určenému cíli na základě priorit, které jsme získali výše zmiňovanými přístupy. Na základě vědomí sebe nám přichází sebevědomí.

  Ale trochu jsem odbočil od toho, co jsem chtěl říct na počátku odstavce. A sice, že díky možnostem a svobodě záleží na svědomí a vědomí každého jedince, jak díky citu a intuici povede své kroky, za které přijme plnou odpovědnost. Ziskem z toho je svoboda a oproštění se od nerůznějších dogmat a omezení z minulosti. Chybí nám však z dětství známé a příjemné vedení za ručičku. Ano dospělí jsme a nikdo nám nedal manuál, jak žít, nikdo nás nepovede, jako když jsme byli děti a na nikoho se nemůžeme vymluvit, že nám řekl........

 

Srdce a cit..........

 

  Vše naše snažení je limitováno mírou citu. Cit umožňuje rozlišovat, hodnotit, léčit, tvořit, být kreativní. Je to jako se cvičením. Učíme se naslouchat svému citu či vnitřnímu hlasu nebo intuici a tím se dostáváme z nadvlády svého rozumu, který není zdrojem univerzálních informací. Zdokonalení nacházíme v důvěře v onen vnitřní hlas nebo pocit = cit. Učíme se tak postupně jiným náhledům na věci a děje kolem nás bez iluze a omezení. Víc a víc vidět skutečnou realitu, svět bez růžových brýlí, bohudík vždy jen tolik, kolik je pro nás dobré a na kolik jsme připraveni.

   Přichází nám tak poznání tím, že se postupně stáváme vnitřním pozorovatelem. Poznání praktickou zkušeností nesoucí široké spektrum úhlů pohledů potřebných k pochopení celistvosti.

 

Vaše názory, otázky a podněty k tématu můžete napsat na romansrnec70@gmail.com

 

Pěkné a úspěšné dny přeje Roman Srnec