JAK JÍT - CESTA TRANSFORMACE 30.10.2010
JAK JÍT - CESTA TRANSFORMACE
30.10.2006 Brno - mírně upraveno 16.7.2013
CESTA, ZRCADLO, SEBEREFLEXE, SEBEPŘIJETÍ
Opět mě zas oslovila můza a potřeba převést vnitřní pocity ve slova, přišla i spousta inspirace na základě mnoha zajímavých rozhovorů,
jak pokračovat ve filozofování, co by zdroji případné inspirace pro ostatní hledající, případně odpovědí,
na některé nejasné otázky kolem priorit, podoby a vývoje duchovní cesty.
VĚDOMÍ SEBE = SEBEVĚDOMÍ
Proč se vlastně někteří lidé nechtějí odhodlat chtít od života víc, žít jej více DO HLOUBKY, VĚDOMĚJI, DUCHOVNĚJI, ZAČÍT NĚCO MĚNIT A REALIZOVAT ? Zkušenost ukázála, že častou příčinnou je pomyslné zrcadlo ( sebereflexe ), kterého se každý jaksi instinktivně obává. Ztráty náhradní ( nevědomě pracně léta budované) falešné identity, pevné pozice v rodině, společnosti, mezi přáteli. Bez zrcadla ( sebereflexe ) nelze vykročit na cestu postupné kultivace lidské osobnosti za účelem dosažení stabilizace žití a nalezení klidu a rovnováhy. Zrcadlo v podobě sebereflexe, je nám nastavováno prostřednictvím setkání se skutečnou realitou bez růžových brýlí. Stejně tak jím mohou být ostatní lidé, životní lekce a zkoušky v tom případě, pokud je hodláme řešit. A další formou sebereflexe jsou různé formy sebeodříkání a sebepřekonávání se za účelem sebepoznání.
MOUDROST ŘÍKÁ: UČTE SE ODŘÍKÁNÍ DOBROVOLNÉMU, AŽ PŘÍJDE NEDOBROVOLNÉMU BUDE TO HORŠÍ
Díky objevovanému sebepoznání přichází postupně VĚDOMÍ SEBE a otočením slov SEBEVĚDOMÍ přinášející jistotu a klid. Je-li nám dána možnost nahlédnout do pomyslného zrcadla, UVIDÍME VŽDY JEN TOLIK, kolik je pro nás dobré a účelné, jinak by celý děj postrádal smysl. Krátce řečeno, uvidíme pouze tolik kolik unesem a jaká intenzita je pro náš vnitřní vývoj v ten okamžik vhodná. Netřeba se tedy obávat katastrofy, dodržíme-li přirozené tempo a pravidla a k tomu budeme stát nohama na zemi. Současně si uvědomujeme svou pravou vnitřní hodnotu, svoje možnosti, schopnosti, ale i omezení a negace v přijatelném rozsahu s vědomí možností postupného řešení. Nejzřetelnější sebereflexí je napříkald sport a různá i nesportovní cvičení, třeba na budební nástroje.
VIDĚT VÍC - NIKOLIV, JEN TOLIK KOLIK UNESEME
Zpočátku se mnozí iluzorně obávají ……….ŽE UVIDÍ VÍCE NEŽ JE DOBRÉ. A následkem toho bude tak ohrožena pozice například ochránce rodiny, přísného šéfa, přísného rodiče, přísné paní učitelky, dominantního partnera či partnerky a spousta jiných náhradních tváří, které máme potřebu nosit, abychom zakryli vnitřní prázdnotu a nejistotu. TU TVÁŘ, KTEROU NECHCEME VIDĚT A ČASTO SCHOVÁVÁME před okolím i sami před sebou a nedokážeme ji přijmout. A přitom právě naše okolí by nás bralo přirozeněji i s nějakou tou vadou na kráse, než falešnou maskou dokonalosti, tvrdosti, sebevědomí, sebejistoty, ze které kouká nejistota a leckdy i malá ustrašená dušička. Lze neustále utíkat a nevidět mnohé. Stejně tak, lze tento děj zastavit a začít měnit nedokonalosti ukazující nám slabá místa, určená ke změně a následnému poznání, jako další kamínek do mozaiky obrazu souladu.
JDEME-LI POSTUPNĚ vytrvale po cestě změny s pevným rozhodnutím jít a konat, NESPĚCHEJME a vše dostane přirozenou podobu a smysluplnost bez zmiňovaných obaváných rizik výše zmiňovaných..Naučme se SEBEPŘIJETÍ A PŘESTANEME SI VADIT, BÝT SOBĚ NEPŘÍTELEM a nést v sobě rozpor. Dokonce i ten obraz ve skutečném zrcadle naším pohledem jindy tak ošklivý a nedokonalý se postupně rozzáří.
POZOR !!! : POKUS JEN PRO ODVÁŽNÉ......POKUD NEVYZKOUŠÍTE DO JEDNÉ HODINY PO PŘEČTENÍ, DALŠÍ POKUS NECHTE AŽ NA DALŠÍ DEN. :-))) Vyzkoušejte odvahu a vytrvalost a jedenkrát dennně, třeba 7dní nahlédnout a třeba i promlouvat několik minut, se svým skutečným obrazem v zrcadle a přesvědčit sami sebe, že je na druhé straně krásná bytost, které lze leccos, nejlépe vše odpustit, neboť bez ní by nebylo možné zdaleka dojít tam, kde jsme v kladném slova smyslu.
Spousta z nás se LEHČEJI UMÍ DÁVAT než přijímat. K přijímání potřebujeme nahlédnout do zrcadla a najít právě tu vlastní pravou hodnotu, abychom si uvědomili, co je pro náš život nutné a potřebné a dokázali si připustit myšlenku, že můžem. Že můžem, do života přijmout to potřebné a podstatné, jako rovnováhu k tomu, co vydáváme. Učit se to postupně téměř přitahovat jako magnet. Abychom nedopadli jako ta víla co rozdala svou lásku, že nemohla žít dál. Pak náš život bude více pestrobarevný a rozmanitý.
UČTE SE PŘIJÍMAT TAK JAKO SE MALÉ DÍTĚ UČÍ CHODIT
A VÁŠ ŽIVOT ZAZNAMENÁ ZMĚNU
A NAJDE SMYSLUPLNOST !
30.10.2006 Brno